Technická univerzita v Liberci

11. října 2021 / Sudetype

logo soutěže Liberec Případová studie

Pokud nejste milovníci dlouhého čtení, nebudeme vás napínat — zde je náš návrh ve formě krátké animace. Pro případné sdílení jsme si pro vás připravili i balíček s mediálními soubory, odkaz ke stažení najdete na samém konci článku.

Stálá identita živoucí instituce

Soutěž jsme pojali jako výzvu: jak navrhnout dlouhodobě udržitelnou vizuální identitu takto živoucí instituce? Logo, které nebude působit nepatřičně ani na vysokoškolském diplomu, ani na instagramovém příspěvku? Jednotlivé prvky identity nadto mají i přirozeně odlišnou životnost. Zatímco od loga očekáváme neměnnost v řádu desetiletí, u webu či layoutů sociálních sítí se pohybujeme v řádu pouhých let (v lepším případě). Nosná myšlenka vizuálního stylu musí být do jisté míry variabilní — jestliže totiž sebe samu vyčerpá po jednom roce (jakkoliv silná mohla na začátku být), dojde buď k jejímu formálnímu vyprázdnění, tj. přestane účinně komunikovat, nebo živelnému doplňování o „obohacující“, ale nesouvisející vizuální prvky. Častým nešvarem návrhů vizuálních identit je také idealizace implementační fáze: během prezentace vypadají navržené aplikace skvěle, aneb vizualizace zkousnou vše, od celoplošného potisku tašek i s uchy přes tisk faktur přímými barvami až po příhodně „tak akorát dlouhé“ nadpisy. V reálných podmínkách ale nutně dochází k mnoha kompromisům, průběžně se proměňuje cílová skupina, přibývají nové komunikační kanály — a není-li vizuální styl navržen dostatečně pružně, po několika letech zjistíme, že je z něj používáno vlastně jen logo.

Součástí našeho návrhu je tak i koncept rozdělení jednotlivých prvků vizuální identity do skupin, které by měly být v předem definovaných časových intervalech revidovány, doplňovány či naopak eliminovány. Mohli bychom říci: vizuální identita nikoliv jako produkt, ale jako systém. Zároveň jsme si dali za cíl vytvořit značku „dvojjedinou“ — takovou, která neztratí nic ze svého konceptu ani v nejjednodušším „razítkovém“ užití, ale jejíž síla bude moci naplno vyniknout při aplikacích kreativně využívajících daný prostor.

Univerzita spojuje

Nosnou ideou našeho návrhu vizuálního stylu TUL je spojení. Protože právě spojování dílčích znalostí a zkušeností a nacházení nových souvislostí je jádrem nejen každého vědeckého bádání, ale i tvůrčí činnosti. Spojování je zároveň leitmotivem, který se jako červená (v našem případě tmavě fialová) nit vine celým univerzitním prostředím — spojování lidí, oborů, kultur, teorie s praxí, humanitního s přírodovědným či přítomnosti s budoucností.

Jednoduchý princip umožňuje dynamicky měnit pozici spojovaných prvků, zůstává ale dobře čitelný i v základní statické podobě loga. Spojnice mezi body značky zároveň vytváří v prostoru dvě plochy. A jako se pod seriózní fasádou univerzity skrývá především živoucí, pedagogicko-studentské společenství, tak i vizuální styl využívá spojnice pro oddělení „suché“ (typo)grafické části a „živé“ obrazové části.

Fakultní identity

Z pohledu efektivity vizuální komunikace mezi univerzitou a vnějším prostředím je nejideálnější jedna nečleněná vizuální identita, již využívají veškeré univerzitní součásti. Jenže vizuální identita musí fungovat i směrem dovnitř, pomáhat organizovat informační tok na samotné univerzitní půdě. Ta je přitom rozličným a bohatým společenstvím, přičemž je zde přirozená tendence vytvářet si v ní „své“ ostrůvky, odlišitelné od ostatních (k čemuž dozajista přispívá i oborová různorodost TUL, která navzdory názvu dávno není univerzitou pouze technického zaměření). Kde ale tuto individualizaci zastavit? Má mít své logo každá fakulta (a ústav)? Každá katedra? Každá kancelář? Odpověď do velké míry závisí i na obecnějším nastavení univerzitní kultury. I na základě dlouhodobých zkušeností z fungování vizuálního stylu Univerzity Hradec Králové jsme se nicméně rozhodli podpořit jedinečnost každé fakulty (a ústavu) vlastní grafickou značkou, se kterou se budou moci snadno identifikovat jak členové akademické, tak i studentské obce. Tyto dílčí identity ale vždy jednoznačně odkazují k identitě mateřské (univerzitní). Barvy jednotlivých fakult (a ústavu) z většiny respektují již zavedenou barevnost (s výjimkou FS a FUA), byť jsou jednotlivé odstíny mírně upraveny. Ke každé primární fakultní barvě náleží ještě doplňková sekundární barva.

Zároveň bychom ale nedoporučovali systém logotypů rozvíjet do dalších úrovní (např. kateder) — výsledek sice může být pozitivně vnímán na samotné univerzitě, z vnějšího pohledu se ale stává příliš komplikovaným (ostatně i jen prosté slovní vyjádření někdy dává zabrat, pozdravujeme na Katedru matematiky a didaktiky matematiky Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci).

Univerzita jako inspirativní prostředí

Ať již se jedná o pozvánku na veřejnou přednášku nebo úvodní slide prezentace, kvalitní obrazová složka přijde vhod. Jenže ne vždy je k dispozici — a co teď s tím? Použít nekvalitní „mobilovku“, obrázek stažený z Googlu, nebo materiál řešit čistě typograficky? Naším řešením jsou ilustrace. Ty v našem návrhu tvoří pendant k záměrně strohému (a díky tomu i nadčasovému) systému základních značek. Zároveň ukazují univerzitu jako moderní instituci, půdu přátelskou, inspirucjící a otevřenou experimentům. Dnům, kdy se posluchači báli i jen zaklepat na dveře studijního oddělení, naštěstí dávno odzvonilo (alespoň tedy doufáme).

Ilustrace jsme v našem systému zařadili do skupiny prvků s nejčastěší obměnou. Jejich pravidelná aktualizace udrží vizuální styl univerzity vždy současný, reagující na aktuální témata i technologický pokrok. Doporučili jsme princip úzké spolupráce s konkrétním ilustrátorem či ilustrátorkou, a to vždy na dobu jednoho roku. Již za několik let by tak univerzita mohla disponovat bohatou sbírkou ilustrací k všemožnému užití, přesto všechny na míru TUL. Navdzory jejich různorodosti je soudržnost vizuální identity zajištěna důsedným respektováním fakultních barevných palet.

Motivy použité v tomto soutěžním návrhu mimochodem vytvořila skvělá Karla Gondeková ze studia Divize (které tímto ještě jednou děkujeme zejména za shovívavost k naší poněkud brutální práci s nimi).

Tulka: humanizující techničnost

Pro návrh vizuálního stylu jsme navrhli i zcela nové písmo, jež jsme familiérně pojmenovali Tulka. Řadí se do (pseudo)kategorie písem, které bychom mohli označit jako „semi-mono“. Ze svého inspiračního zdroje, tedy „technických“ monospacových písem, si bere serifové řešení vybraných liter (I, i, l, r), ale pro lepší čitelnost jsou šířkové proporce „humanizované“, tj. přeci jen diferencované. Svým charakterem Tulka přiznává techničtější povahu, aniž by však působila příliš odtažitě. Relativně vysoký kontrast pak dodává sazbě náležitě akcidenční ráz.

Doplňkovou antikvou je pak open-source písmo Yrsa od písmolijny Rosetta (Anna Giedryś / David Březina). Vybrané řezy jsou dostupné i v rámci Google Apps.

Chcete náš návrh sdílet na sociálních sítích či na vašem blogu?
Proč ne! Budeme ale rádi, pokud nám dáte vědět.