Autorskoprávní aspekty digitalizace písma

Na úvod tohoto článku je nutné přesněji definovat rozdíl mezi pojmy, které jsou nejen v laických, ale nezřídkakdy i odborných kruzích nesprávně užívány: písmofont. Písmo má v českém jazyce více významů — rozumíme jím (v anglickém významu writing system) zápis řeči (ať již logografický, sylabický či alfabetický) ustálenou soustavou grafických znaků (písmo latinkové, čínské, hebrejské, cyrilice, mkhedruli, dévanágarí, ...). V typografii však mluvíme o písmu (anglicky typeface) i jako o jedinečném výtvarném řešení (způsobu provedení) takové soustavy znaků. Jako font označujeme (digitální) prostředek, díky němuž lze písmo užít pro (počítačovou) sazbu textu a následný tisk. Z toho vyplývá, že jedno písmo (i jeden řez písma) může existovat v podobě různých fontů lišících se formátem (OpenType, TrueType, ...), rozsahem (omezené znakové sady, kapitálky, ornamenty, ...), provedením zpracování (digitalizace), optickými velikostmi (Display, Text, Caption, ...) a pod. V mnohých licenčních ujednáních k písmům, často v podobě tzv. EULA (End User License Agreement) či všeobecných obchodních podmínek, je užíváno výrazu „písmový software“ (např. u Storm Type Foundry) nebo „font software“ (Suitcase Type Foundry, Briefcase Type Foundry) — byť na toto téma prozatím neexistuje adekvátní judikatura, z obdobných případů lze odvodit, že se jedná o chybné označení, neboť z pohledu autorského zákona by neměl být font per se jakožto formát datového souboru považován za počítačový program (software) — viz rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-406/10, ve kterém se mimo jiné uvádí, že „ani funkce počítačového programu, ani programovací jazyk či formát datových souborů užívaných počítačovým programem za účelem využití některých z jeho funkcí nepředstavují formu vyjádření tohoto programu, a v důsledku toho nepožívají autorskoprávní ochrany počítačových programů ve smyslu této směrnice.“ To ovšem neznamená, že by obsah fontu nemohl být autorsky chráněn.

Jedinečné výtvarné provedení dané znakové sady (ale i každého jednotlivého znaku) je ze své podstaty autorským dílem a jako takové je v souladu s českým i evropským právním řádem chráněno autorským zákonem (u nás se jedná o Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů). Tato ochrana a související práva přitom vznikají v okamžiku, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě (odst. 1 § 2 Autorského zákona) — není tedy potřeba žádná registrace díla. Samotné softwarové ukotvení písma však autorským dílem není, jak jsme uvedli výše — je však třeba vzít v úvahu, že soubor fontu je od (autorsky chráněného) písma neoddělitelný, neboť je jeho vyjádřením. Vlastní OpenType funkce (stylistické sady, kontextové alternativy) též nejsou autorsky chráněny — jejich ztvárnění či implementace však opět chráněna být může. V případě licenčních smluv bychom tak vždy měli odkazovat k výtvarné složce, nikoliv jejímu datovému ukotvení: oprávnění dílo užít (licence) se tak v tomto smyslu vztahuje k písmu (vyjádřenému fontem), nikoliv fontu jako takovému (analogicky např. u malby hovoříme o autorské povaze ve smyslu malby jako výtvarného vyjádření, nikoliv malby jako technického prostředku). Licence k užití písma vždy závisí na dohodě mezi autorem a uživatelem. Může být jak výhradní (specificky proprietární korporátní písma), tak nevýhradní. Většinou je za úplatu (často diferencována dle počtu uživatelů), ale může být i bezúplatná (pro personální, příp. také komerční užití), některá i s možností více či méně omezené editace fontu, resp. zásahu do písma (např. OFL, Open Font License).

Podíváme-li se na možnosti (autorskoprávní) ochrany písma, je třeba opět zdůraznit, že v pojetí českého (i evropského) práva je písmo jako autorské dílo přirozeně chráněno autorským zákonem. Mezi další možnosti právní ochrany může patřit registrace názvu písma jako ochranné známky.1 Samotné písmo, není-li ve spojení s konkrétním výrobkem (písmové kuželky, písmo jako součást produktového designu, uživatelské rozhraní produktu a pod.), ovšem nelze registrovat jako průmyslový vzor.

Třebaže písmařství neřadíme mezi interpretační umění, můžeme hovořit o jistých interpretačních aspektech při jeho překresu či digitalizaci (změny cílové optické velikosti, tvarosloví v závislosti na dobovém technologickém omezení, doplnění nových znaků či ligatur, funkcí, ...). Autorským dílem je nejen samotné původní dílo (vzor), ale i jeho interpretace, zpracování (odst. 4 § 2 Autorského zákona) — hovoříme o dílu odvozeném, se všemi důsledky z této skutečnosti vyplývajícími: autorská práva autora díla odvozeného jsou omezena právy autora (či autorů) původního díla. Majetková práva autora (autorů) původního díla jsou pak rozšířena i na nově vzniklé dílo odvozené.2 Z výše uvedeného taktéž vyplývá, že k jakémukoliv zpracování již existujícího díla, zásahu do tohoto díla či jeho doplnění může dojít pouze se souhlasem původního autorského subjektu. To se týká i tzv. „počeštění“ písem, tedy doplnění o znaky umožňující sazbu textu v českém jazyce.

1  Tohoto způsobu alespoň částečné ochrany písma se užívá zejména ve Spojených státech amerických, kde na základě kontroverzního rozhodnutí Sněmovny reprezentantů z roku 1976 nemůže být písmo považováno za autorské dílo: „The Committee does not regard the design of typeface (…) to be copyrightable ‘pictorial, graphic or sculptural work’ within the meaning of the bill.“ (PERWIN, Jean S.: Not My Type: Typeface Protection and the Law. In: HOW Design [online]. 2008 [cit. 2016-05-28]. Dostupné z: www.howdesign.com/design-business/business-issues/fontpiracy/) [↑]

2  CHALOUPKOVÁ, Helena: Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským (autorský zákon) a předpisy související: komentář / Helena Chaloupková, Petr Holý. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007. Beckovy texty zákonů s komentářem. Str. 7. ISBN: 978-80-7179-586-5. [↑]