Jiří Toman → Jiří Beran
3. února 2025 / Jiří Beran
Po takřka čtyřech desetiletích s příjmením Toman se nově učím představovat jako Jiří Beran. Je to zvláštní pocit — máloco je zároveň tak osobní i veřejné, jako jméno. Ačkoliv to bývá vůbec první údaj, který o sobě sdělujeme okolí, z povahy věci poodhaluje naše rodinné vazby — až na výjimky příjmení přejímáme po svých rodičích, jeho změna pak bývá spojená s uzavřením sňatku. Obojí bytostně osobní záležitosti, přesto viditelné všem.
V mém případě ke změně příjmení nedošlo sňatkem, ale z čistě osobního rozhodnutí. Jistě, v mých genech se stejnou měrou mísí geny Tomanových (po otci) i Beranových (po matce). V životě každého člověka však hrají mnohem významnější roli výchova a prostředí, ve kterém vyrůstá. A zde nemůže být nejmenších pochyb: v tomto jsem nepoměrně více Beranem než Tomanem.
Aniž bych se chtěl o své rodině rozepisovat příliš, velkou inspirací mi vždy byl můj děda, malíř a grafik Alex Beran (1923–2019). Nejen umělecky, ale i svým ryzím vztahem k přírodě (především okolním Jizerským a Lužickým horám). A také k jazzové a klasické hudbě. Takže není náhodou, že můj domácí pracovní stůl stojí na stejném místě, kde Alex Beran po desetiletí sedával a tvořil. I děda přitom měl na koho navazovat: jeho otec (a tedy můj praděda) Jaro Beran (1892–1962) byl sám grafikem a malířem, významným českým exlibristou (a také nadšeným lyžařem a aviatkem… ale to je jiný příběh). Beranovi byli po generace součástí aktivní české menšiny Liberecka — zvláště od 30. let minulého století tedy neměli ve většinově německém prostředí na růžích ustláno. Přesto to byl právě Jaro Beran, který po konci války ve funkci prvního ředitele Oblastní galerie v Liberci zachraňoval díla českých Němců, jakými byl např. Erwin Müller. A to i díky osobním vazbám, které k těmto umělcům měl — ač byl bezpochyby vlastencem, každodenně poznával, že samotná národnost či rodný jazyk o člověku mnoho nevypovídá. Navazovat na tradici „libereckých Beranů“ tedy není jednoduché — laťka je nastavená vysoko. Ale čestně slibuji, vynasnažím se!

A pochopitelně nemohu přeskočit své rodiče — především díky své mamince Kateřině (rozené, jak jinak, Beranové) si mohu své dětství pamatovat jako období radostné, láskyplné a naplněné. Obklopené přírodou, kvalitním uměním i architekturou — díky návštěvám jejího zaměstnání (dnes již legendární liberecká architektonická kancelář SIAL) jsem měl to štěstí už od nejútlejšího věku obdivovat modely Ještědu a jiných architektonických skvostů. Mimochodem bylo to právě v SIALu, kde jsem se poprvé naživo setkal s vektorovou grafikou: „odložený“ u počítače jsem zde jako malé dítě pomocí digitizéru CalComp do AutoCadu zakresloval své fantaskní představy formulí a jiných dopravních prostředků (a teď jen doufám, že to nečtou její tehdejší nadřízení!). Kdo ví, třeba právě tam se zrodil můj vztah k preciznímu tvarování liter a znaků…
—
Tomanem jsem byl téměř čtyřicet let. Přirozeně tak toto jméno zůstává mou neoddělitelnou součástí, mám jej spojené s mnoha výjimečnými okamžiky. Když jsme v roce 2009 jako studenti vysoké školy vyhráli soutěž na vizuální styl Univerzity Hradec Králové (čímž jsme se definitivně utvrdili, že právě grafický design je oblast, kterou se chceme profesně zabývat), vyhráli jsme ji jako duo Toman–Kukačka. A tak tomu i zůstane. V poslední době jsme pak měli to štěstí, že se nám podařilo vyhrát ještě další dvě významné soutěže, tentokrát pořádané organizací Czechdesign, shodou okolností obě pro instituce v mém rodném (a s Beranovými spojeném) Liberci: Severočeské muzeum v Liberci a Botanickou zahradu Liberec. Pod oběma pracemi je jméno Toman — a i v tomto případě tomu tak zůstane. Všechny mé/naše budoucí práce už však ponesou jméno jiné: Jiří Beran. Koneckonců… aspoň si nás přestanou plést s tím druhým Jiřím Tomanem.
Ke změně jména se váže i aktualizace mých kontaktních údajů. Nově budu primárně fungovat na pracovním e-mailu beran@sudetype.com (dosavadní mail, toman@sudetype.com, však zůstává nadále funkční). Na osobních sociálních sítích (Mastodon, Instagram, Facebook) mě již nyní najdete pod novým jménem. Na Twitteru/X mě ale nehledejte. Možná jsem změnil příjmení, nikoliv však postoje.